Dlouhá léta si přijdu jako chodící diagnóza. Taková nedobrovolná galerie sběratelských kousků. Ale nejsem jen svými diagnózami. Žiju naplno a nenechávám se omezovat škatulkami. Raduju se, sním, brečím…

Vystudovanou mám teologickou fakultu a politologii, ale tituly obecně neprožívám. Za důležitý vnímám až reálný život s příběhem. Nejčastěji mě najdete u dobré knížky, při psaní, cvičení nebo v přírodě. Prostě já.

Když se jednu dobu zdálo, že se mi extrémně daří ve všech směrech… BUM! Začátek roku 2018 přinesl náhodně zjištěnou diagnózu – roztroušená skleróza. Přiznám se, že má první reakce byla vyděšení, smutek a pocit beznaděje. Co budu dělat? Jak to zvládne moje rodina? Co to sakra je ta roztroušená skleróza?

V noci po zjištění téhle „úchvatné“ diagnózy přišlo velké hledání a pátrání na internetu. Hledání naděje, východiska, možností… Prý mě to vystihuje, když se něco stane, ihned hledám řešení. Urputnost nadevše. I díky tomuhle pátrání už tuším, co je tradiční čínská medicína, esence nebo malování uklidňujících mandal. Po vyzkoušení všeho možného i nemožného přišlo zakotvení u meditace a mého milovaného sportu.

Ale když se vrátím v čase… Po náhodné magnetické rezonanci, kdy byly snímky posety plaky snad všemi směry, následovala klasika: lumbálka, první kapačky Solu-Medrolu a hurá do RS centra. Tam mi nasadili Copaxone, který bohužel dlouho nefungoval. Asi to tak mělo být, proč to brát tragicky. Podle mého byla RS už moc daleko, aby to lék první volby utáhnul. Co tři měsíce středně silná ataka, která řádně vyčerpala celé tělo.

Teď jsem na Mavencladu a zatím spokojenost. Vedlejší účinky minimální a jen jedna drobná ataka za celou dobu. Sice je mi chvilku nevalně, když se lék nasazuje, ale stojí to za to. Někomu prý vypadávají vlasy, já mám pořád hustou kštici, i když už ostříhanou nakrátko.

Situaci s roztroušenou sklerózou neřeším jen léky, jak už bylo zmíněno výše. Vlastně jen díky RS poznávám krásy meditace. Vyzkoušeno mám mnoho technik, přečteno mnoho knih, plus mi nechybí výcvik. Povedlo se mi vytvořit ucelený styl meditací, který mi pomáhá, když je zrovna hůř. Sluníčko nesvítí každý den a roztroušená skleróza má svůj vlastní rozvrh, který zásadně neprozrazuje dopředu.

Plus se objevila i má staronová vášeň – sport. Sportovat s RS? Lidi si mysleli, že jsem totální blázen. Vyloženě si ťukali na čelo, když pozvolna začínalo mé nepravidelné „chození“ na lekce čchi-kungu, jen pár metrů od našeho bytu. Na začátku to byl boj, ale vyplatil se. Až posléze se ke mně dostala informace, že i čchi-kung je vřele doporučován pro pacienty s roztroušenou sklerózou. A hlavně, že má reálné výsledky. Teď se běžně cvičí i v lázních a na rehabilitačních pobytech.

Čchi-kung – tomuhle nádhernému sportu snadno podlehnete. Harmonie, klid, ticho, být intenzivně tady a teď, vnímat naplno své tělo. Pohyb beru jako dar, obzvlášť od doby, kdy byl totálním scifi. Právě čchi-kung zase rozhýbal a dal životu nový řád a směr. Není to jen sport, ale životní styl. Když se dělá naplno, pozitivně se prolne s rytmem dne a vztahy s ostatními lidmi.

Zanedlouho přišel i lektorský výcvik čchi-kungu. V mém tehdejším zdravotním stavu to byla extrémně náročná výzva, ale podařilo se mi ji zdárně pokořit. V tomhle případě vděčnost až na kost. Sen se splnil – lektor čchi-kungu. KONEČNĚ. Stát se lektorem není jen otázka rekvalifikace, ale člověk se musí vzdělávat po celý život. Je tolik oblastí, které v čchi-kungu ještě neznám, a už se těším na jejich objevování.

Když jsem klienty „učila“ čchi-kung, nesmírně mě to bavilo. I samotné přednášení o mé cestě za čchi-kungem. Bohužel, jako většině lektorů, do aktivit mi hodil vidle covid. ALE nebojme se ničeho – to se zvládne. Věříme v dny příznivější.

Nejčastěji „učím“ v Centru Mandala v Brně nebo přes platformu Naučme se, kde najdete i online lekce přes Skype. „Učím“ jednotlivce i skupiny. Vedu lekce pro všechny, ale i se specifickým zaměřením pro pacienty s RS.

Jak už bylo zmíněno, čchi-kung mě doslova postavil na nohy. Zároveň mi dodal novou energii, zlepšil koordinaci těla a pohybovou paměť. A především mě celkově zklidnil, což mi přišlo nemožné, když jsem založením totální flegmatik. Ono to jde ještě víc? Samo! Z plyšáka se stal TOP plyšák.

Někdo mě zná díky čchi-kungu, jiný zase z mého blogu na Facebooku, který se jmenuje jak jinak než Můj život s roztroušenou sklerózou. Mnoho lidí se ptá, proč ho vůbec píšu a jaký byl impulz začít. Kde se vzala motivace k psaní o tomhle intimním tématu.

Asi to mnohé překvapí, ale bylo to primárně z důvodu extrémního zhoršení jakéhokoli psaní. Nešla mi napsat ani holá věta, která by dávala kloudný smysl. Když se to záhadně povedlo, stejně si písmenka poletovala všemi směry. Psaní blogu mi umožňovalo cvičit přepis myšlenek do počítače. Na počátku snažení mi trvalo vytvořit jeden příspěvek i sedm hodin. Byl to nekonečný dril s úspěšným koncem. Teď mi jeden příspěvek trvá několik minut. Milé ohlasy neustále překvapují a dodávají mi elán do dalšího psaní. Ejhle, blog vznikl v roce 2018 a už máme rok 2021. Utíká to.

Více o mém blogu se dozvíte zde: https://www.facebook.com/roztrousenaskleroza/

Aktuálně mi psaní pomáhá pochopit, co se v mém životě děje. Postupně nacházím souvislosti i klid v duši. Během psaní si v sobě vše srovnám, je to takový milý terapeutický proces.

Co je hlavní teď? Žít po svém, naplno a s vděčností za každý den. Jen výjimečně si nechám mluvit do mých rozhodnutí a plánů. To mě prý dost vystihuje. Naštěstí je mi ve všem velkou oporou má životní láska, rodina, pár věrných přátel a víra v Boha.

A na co nesmím zapomenout? Na mé životní motto: TO PŮJDE!